huličův deníček

kaktusy

Nový příspěvek

 

Meskalinové kaktusy

Historie

Peyotl je indiány považován za svatý, je to posel, který věřícím umožňuje komunikovat s Bohem bez potřeby kněze. Tradice užívání peyotlu je stará tisíce let a při příchodu španělů používalo peyotl při svých rituálech mnoho indiánských kmenů po celém Mexiku. V jižním Texasu byla v jedné jeskyni dokonce nalezena skrýš plná nasušených kaktusových plátků("meskalových buttonů") stará 7000 let. Mexický způsob užíváni peyotlu je zvlášť typický pro kmen Huicholů žijících v pohoří Sierra Occidental podél pobřeží Tichého oceánu. Každý rok vyráží skupina bojovníků tohoto kmene na rituální lov posvátného kaktusu. Pouze kaktusy sklizené během této náboženské pouti mohou být následně využity při rituálech.

Severní Amerika

V polovině 18. století začala jak genocida původních obyvatel tak šíření náboženství uctívajícího peyotl na sever. Peyotl dorazil do USA a Kanady s koncem americké občanské války, v době kdy místní indiáni potřebovali pozvednout na duchu a chyběla jim kulturní síla. Jako první začali peyotl užívat Apači a Tonkawové. Na přelomu století se přidaly kmeny Komančů a Kiowů. Zanedlouho poté již více než padesát kmenů uctívalo posvátný kaktus. Obřad indiánů Navaho a ostatních obyvatel amerických prérií probíhá tradičně ve vigvamu, srubu nebo kaktusovém domě. Konzumace kaktusu je doplňována motlitbami. V některých ceremoniích jsou patrny prvky křesťanství, větší důraz než v Mexiku je kladen na společný zpěv, motlidbu a meditaci. Většina severoamerických uživatelů peyotlu je členy NAC(Native American Church), respektive některé jeho divize(NAC of South Arizona, NAC of Navajoland atd.) Existuje církevní hierarchie a každé sezení je řízeno náčelníkem cesty, který má za úkol vést ostatní po peyotlové cestě, cestě učení se jak žít život lépe. Ostatními přítomnými hodnostáři jsou náčelník cedru, náčelník bubnu, náčelník ohně a často také žena země a žena ranní vody. Mezi hlavní zásady NAC patří abstinence od alkoholu, péče o rodinu a správný styl života vůbec.

Native American Church

Nejdůležitějšími postavami stojícími u zrodu tohoto hnutí byli tři muži. Prvním byl slavný vůdce Ghost Dance(indiánské náboženské hnutí od r. 1880), John Wilson, muž s francouzskými a indiánskými předky. Podle legendy se ukryl se svou ženou v lese a každý den po dobu dvou týdnů konzumoval 15 meskalových buttonů. Během tripů se mu od kaktusu dostalo instrukcí jak se správně pomalovat a zpívat svaté písně. Byla mu ukázána cesta osvícení a až do konce života propagoval peyotlové náboženství. Druhou významnou postavou byl slavný náčelník Komančů, napůl běloch, Quanah Parker, který umíral ve svém vigvamu a nikdo ho nedokázal vyléčit. Pak mu curandera z kmene Tarahumara podala čaj z peyotlu, což ho za několik dní vyléčilo a také změnilo na celý život. Vzdal se násilí a zasvětil zbytek života šíření peyotlového náboženství. Posledním vůdcem byl pak archeolog Smithsonova institutu James Mooney, který se v roce 1891 v Oklahomě zúčastnil slavností peyotlu. To ho přesvědčilo, že je nutné sjednotit indiány a chránit jejich právo na užíváni peyotlu před represivními zákony bělochů. V roce 1918 svolal sněm všech významných náčelníků cesty. Na něm také sepsal stanovy a pomohl právně

Meskalin

Tento alkaloid je produkován kaktusy Lophophora williamsii a několika druhy rodu Trichocereus: Trichocereus pachanoi, Trichocereus peruvianus, T. bridgesii, T. cuzcoensis, T. fulvinanus, T. macrogonus, T. taquimbalensis, T. tersheckii, T. validus, T. werdermannius. Jeho přítomnost byla také prokázána u druhů Turbinicarpus, Ariocarpus, Obergonia, Dachycereus, Lophocereus, Stetsonia a Opuntia. Název alkaloidu je odvozen od apačského kmene meskalerů, který poskytnul bělochům první vzorky sušených kaktusů.

 

Účinky

Kaktus za své halucinogenní účinky vděčí zejména alkaloidu mezkalinu (3, 4 5 -trimethoxyphenethylamin). Účinnost drogy závisí na množství obsažených alkaloidů, jejichž hladina může značně kolísat v závislosti na době sběru rostliny, vlastnosti půdy, nadmořské výšce a klimatických podmínkách.

Účinek drogy, jejíž doba působení je až 9 hodin, probíhá ve dvou fázích. Po požití drogy, či po injekční aplikaci meskalinu, se velmi brzy dostavuje pocit spokojenosti a zvýšené citlivosti (někdy s nevolností, bolestí hlavy, závratí a zvracením). Po jedné až dvou hodinách tyto příznaky mizí a nastupuje zvláštní euforické opojení spojené s hlubokým klidem (občas se ale může vyskytnout i deprese), vidinami, halucinacemi, dostavuje se svalová ochablost. Častý je posun pozornosti od vnějších stimulů k introspekci a meditaci. Zmíněné halucinace provázejí depersonalizační pocity, změny v hodnocení času a místa, derealizace a zvláště obtížně popsatelné emoční stavy. Konzument má změněno vnímání, pozoruje barevné záblesky a rozmanité, rychle se měnící geometrické obrazce. Dochází k deformacím tvarů okolních předmětů i osob, předměty se "tváří" a projevují se mimikou. Intoxikovaný mívá zbystřené vnímání, zvláště sluch, zvuky však není schopen přesně lokalizovat, stejně jako polohu svého těla. Vše je provázeno špatným odhadem vzdálenosti, čas probíhá buď pomalu, nebo naopak rychle. Za typické pro intoxikaci meskalinem bývají považovány synestézie (vnímání vjemu jednoho smyslu jiným smyslem, např. vidění zvuku). Podobně jako i u jiných psychedelik je pro projevy intoxikace meskalinem rozhodující osobnost intoxikovaného.

 

Liečivé účinky

U indiánů patří Lophophora williamsii mezi nejvýznamnější léčivé rostliny. Čerstvě nařezaná se přikládá na rány, spáleniny a bolavé zuby. Obsahuje alkaloidy hordinin, pellotin a tyramin, které mají silné antiseptické a antibakteriální účinky. Peyotl používají také porodní báby kmene Menomini. Dále působí povzbudivě na činnost srdce a plic, využívá se při léčbě tuberkulózy, ale i nespavosti a duševních poruch. V mnoha indiánských jazycích je dokonce výraz pro lék nebo medicínu totožný s pojmenováním kaktusu. Moderní západní medicína pak indikuje peyotl jako emetikum(dávidlo), kardiostimulant a analgetikum.

Užívanie

Běžná dávka se u člověka pohybuje mezi 200-500mg (cca 5g sušeného peyotlu). Z kaktusu se sklízí nadzemní část (tzv. button), která je opatrně uříznuta (neřezat příliš blízko ke kořeni) tak aby po oschnutí zbylé části povrch ztuhnul a mohly na něm začít rašit nové pupeny. Sklizené buttony se usuší. Pak se většinou žvýkají nebo je z nich připraven vařením ve vodě psychoaktivní čaj. Značně hořká chuť vyvolává před nástupem halucinací u mnoha uživatelů nevolnost. Dlouhodobé užívání kaktusů může způsobovat patologické změny na játrech. Na ulici se také občas prodávají kapsle s meskalinem, ten je ale podle nezávislých analýz obsažen pouze ve 2-5%. Jen velmi málo psychonautů mělo tu čest zkusit čistý meskalin. Skutečný meskalin se vyskytuje ve formě zašpičatělých krystalků, které chutnají odporně hořce.

Pestovanie

Semínka Lophophory měkce zatlačte do promytého říčního písku smíchaného se substrátem pro kaktusy a drcenou cihlou. Rostlinkám svědčí mírně zásadité pH(7.5 až 8). Zalévejte kaktus jednou za čtrnáct dní, v období vegetačního klidu pak zpravidla vůbec. Na zimu ukliďte rostliny do mítnosti kde teplota neklesne pod 10°C. Na jaře je dobré před umístěním na přímé slunce kaktus vyotužovat, aby se nespálil - např. umístit na okno a zakrýt papírem. Nejsnáze se množí, obvykle semeny, rok po výsevu dosahuje přibližně velikosti 1 cm, kvete nejdříve po čtyřech letech, kdy dorůstá do šířky 3 až 4 cm. Dospělé rostliny ve velikosti 7 až 8 cm jsou staré nejméně 10 až 20 let. Dožívají se pravděpodobně dosti vysokého věku. Ostatní druhy jsou vzácnější a také choulostivější, proto i méně rozšířené.

Žádné komentáře