huličův deníček

houbyčky

Nový příspěvek

 

Halucinogénne huby

História

Halucinogenní houby jsou pravděpodobně stejně staré jako lidstvo samo. V saharských jeskyních byly objeveny starověké malby znázorňující bytosti s hlavami ve tvaru houby. Sibiřští šamani používají nebo používali muchomůrky červené k osvícení cesty do duchovního světa. Ve Střední a Jižní Americe bylo užívání halucinogenních hub a dalších rostlin rozšířené až do připlutí Španělů, kteří přijeli šířit mečem a ohněm katolickou víru a pochopitelně tyto látky zakázali.

První záznam o užívání halucinogenních hub pochází od španělských konquistadorů, kteří se v roce 1502 zúčastnili korunovace Montezumy a při následné oslavě pozorovali podávání halucinogenních hub. Španělský mnich Fray Bernardino de Sahagun (1547-1569) o této aztécké slavnosti píše: "První věci, jež při té oslavě požili, byly malé černé houby, které nazývali nanacatl a které jim navodily opilost a halucinace. Někdy docházelo i ke smilstvu. Snědli tyto houby před úsvitem . . . s medem, a když začali pociťovat jejich účinky, začali tancovat, někteří zpívat a jiní naříkat. . . Když opojení z hub pominulo, vyprávěli si své vidiny." Sahagun dále píše: "Podle starodávného zvyku si vzali jenom samotné houby, které ihned snědli. S výjimkou kakaového nápoje, který pili noc předtím, nic jiného nejedli ani nepili. Houby jedli s medem."

Aztékové (1400 až 1521 n. l.) znali i jiné halucinogenní látky, takové jako tlapatl, mixitlové zrno a peyotl, jejichž užívání pochází ze severu Mexika, kde bylo známé již od roku 300 př. n. l. "Houbové kameny", pod jejichž klobouky jsou zobrazeny postavy, pocházejí ještě z ranějšího období (1000 až 500 př. n. l.). Účel těchto sošek je neznámý, ale pravděpodobně sloužily jako posvátné předměty.

Rukopis Codex Vienna Mixtec (asi 13. až 15. století) popisuje rituální použití teonanacatlu mixteckými bohy (teonanacatl znamená v překladu 'Maso Bohů'). Bůh známý jako 'sedm květin' (jeho jméno je ve znakovém jazyce znázorněno jako sedm kruhů a květina) byl mixteckým bohem psychoaktivních rostlin, především však posvátných hub. Je zobrazován s párem hub, které drží v ruce.

Aztékové měli také svého boha pro halucinogeny, Xochipilliho, 'Pána květin'. Byl posvátným ochráncem 'květinového snění', jak Aztékové nazývali svůj rituální halucinační trans.

Houby, které indiáni znali, byly pravděpodobně lysohlávka mexická (Psilocybe mexicana) nebo lysohlávka šedomodrající (Psilocybe caerulescens) a kropenatec zvoncovitý (Panaeolus sphinctrinus). Lysohlávka kubánská (Psilocybe cubensis), která je v současné době velmi populární, nebyla na území dnešních USA známa až do doby, kdy Evropani přijeli se svým hovězím dobytkem. Dnešní indiáni ji nemají tak rádi jako lysohlávku mexickou, protože roste jenom na zvířecím trusu.

Na počátku dvacátého století se zvedl zájem o psychoaktivní houby. Teonanacatl byl nejdříve identifikován jako Lophophora williamsii čili peyotl a o Sahagunovi se tvrdilo, že se zmýlil, že si popletl kaktus s houbou. Etnobotanik Richard Evan Schultes a lékař Plasius Paul Reko nakonec odjeli hledat houby do Oaxaky. Shromáždili vzorky kropenatce parabolického (Panaeolus sphinctrinus) a zjistili, že jsou v této oblasti stále udržovány posvátné obřady s houbami - velady.

Téměř deset let po druhé světové válce, na začátku roku 1953, R. Gordon Wasson a jeho přítel Allan Richardson navštívili po dlouhém pátrání malou vesnici Huatla de Jimenez, kde se zúčastnili velady, kterou vedla místní šamanka (curandera) Maria Sabina.

V roce 1956 pozval Wasson francouzského mykologa Rogera Heima, aby prozkoumal užívání posvátných hub v oaxacké oblasti. Heim identifikoval čtrnáct druhů, z nichž tři byly do té doby neznámé.

Zpráva o houbách se rychle rozšířila. Díky objeviteli LSD, novodobému alchymistovi Albertu Hofmannovi, byly objeveny psychoaktivní látky psilocybin a psilocin a zanedlouho se mu je podařilo také syntetizovat. Začalo experimentování s houbami a syntetickými substancemi a kouzelné houby se brzy staly součástí 'psychedelického' hnutí šedesátých let.

V roce 1962 se R. Gordon Wasson poprvé seznámil s Rg-védem, souborem 1028 chvalozpěvů, jež byly před více než 3500 lety složeny kočovnými kmeny Árijů. Přibližně 120 těchto chvalozpěvů je věnováno uctívání rostliny s názvem 'sóma', která je popisována jako 'bezlistá', 'bezkvětá', 'nemající kořeny' a 'pocházející z hor'. Na základě pečlivého rozboru těchto starodávných textů se začali R. Gordon Wasson a jeho blízká spolupracovnice Wendy O'Flahertyová domnívat, že sóma byla muchomůrka červená - Amanita muscaria. (Za připomínku stojí, že někteří etnobotanici tuto teorii dosud nepřijali. Domnívají se, že sómou byla rostlina s názvem syrská routa - Peganum harmala.)

Téměř s jistotou lze říci, že halucinogenní vlastnosti kouzelných hub a dalších v přírodě se vyskytujících rostlin byly v Evropě známy celá staletí před příchodem průmyslové revoluce, kdy velká většina znalostí našich venkovských předků postupně upadla v zapomnění. Dalším z důležitých faktorů, proč tyto látky zmizely z obecného povědomí, bylo stíhání 'čarodějnic', které se ve středověku lavinovitě šířilo po celé Evropě. Tyto takzvané 'čarodějnice' byly většinou pouhé vesnické kořenářky, jejichž znalost kouzelných rostlin byla hrozbou pro neustále se rozpínající moc církve. Inkviziční procesy byly vskutku důkladným spiknutím proti posledním pozůstatkům tradic starověkých náboženství, původem matriarchálních, používajících magické rostliny ve svých rituálech, sahajících až k samotným počátkům evropské civilizace.

Označení rodu Psilocybe pochází z řeckých slov psilos (holý) a kube (hlava). Doslovně přeloženo to znamená 'holá hlava', což je pravděpodobně odvozeno od vzhledu této skupiny hub. V Čechách byl přijat název lysohlávka.

Mykologie

Houby, které jsou vidět růst, nejsou celými houbami. Jsou pouhou částí, která produkuje výtrusy (spory), jsou plodnicí (karpoforou). Vegetativní část jakékoliv houby, tj. část, která pohlcuje z půdy živiny a přivádí je do plodnice, je jemnou vláknitou strukturou vytvářející se pod zemí. Ta se nazývá podhoubím (myceliem) houby a jednotlivým vláknům se říká hyfy. Mycelium je jakousi materiální schránkou pro kolektivní vědomí houby. Může pokrýt nezměrnou plochu, růst po tisíce let a mít mnohem více propojení než lidský mozek.

Jakmile se spora ocitne ve vhodných podmínkách, začne klíčit. Na jejím povrchu se objeví jedno nebo více zárodečných vlákének, které se začnou rozvětvovat a spojovat. Jak se podhoubí formuje, jsou tato spojení stále složitější. Struktura utvářející se z jednoho výtrusu se nazývá monokaryotické nebo také primární podhoubí. Aby mohla plodnice začít růst, musejí se setkat mycelia dvou pohlavně rozdílných spor (platí pouze u heterothalických druhů) a vytvořit tak dikaryotické neboli sekundární podhoubí. První známení rostoucí plodnice je svrašťování mycelia, jež se formuje do malých bulek, které se nazývají primordia (zárodky plodnice). Po určité době primordia začnou nabývat a růst do výšky. Lupenová dutina může být zpočátku uzavřena membránou (závojem). Jak plodnice roste, závoj se protrhne a odhalí lupeny, přičemž jedna jeho část zůstává na horní části třeně a druhá na okraji kloboučku (u lysohlávky kopinaté závoj nezůstává).

Jak houba roste a jak se vyvíjí, začínají se na povrchu lupenů utvářet výtrusy. Když spory dozrají, jsou uvolněny ze svých míst do prostoru mezi lupeny, odkud je vítr roznese do širokého okolí. Odhaduje se, že klobouk houby o průměru deseti centimetrů může uvolnit během šestidenního období kolem šestnácti miliard spor.

Těch několik druhů halucinogenních hub, které rostou na našem území, rozdělujeme do dvou rozdílných skupin. Nejvíce jich je v prvé. Do ní spadají houby, které obsahují deriváty tryptaminů, z nichž nejznámější je psilocybin a psilocin.

Do druhé skupiny patří muchomůrky, které obsahují psychoaktivní mykoatropinové látky muskazon, muscimol a kyselinu iboténovou. Dříve se předpokládalo, že hlavní účinnou látkou muchomůrky červené (Amanita muscaria) je jedovatý muscarin, moderní výzkumy však ukazují, že v množství, ve kterém je přítomný (0,00025% čerstvé houby), nemá žádné klinické účinky.

Houby obsahující deriváty tryptaminů patří do široké třídy hub stopkovýtrusných (Basidiomycetes), do řádu lupenatých (Agaricales) a převážně spadají do rodů lysohlávka (Psilocybe), límcovka (Stropharia), třepenitka (Hypholoma), kropenatec (Panaeolus, Panaeolina), šupinovka (Pholiotina), kuželka (Conocybe), polnička (Agrocybe), vláknice (Inocybe), křehutka (Psathyrella), hnojník (Coprinus), kalichovka (Gerronema), šupinovka (Gymnopilus), štítovka (Pluteus), mrvel (Copelandia) a helmovka (Mycena). V současné době je po celém světě známo více než sto druhů halucinogenních hub, z nichž každá má jinou velikost, tvar, naleziště a obsah účinných látek. Jejich potence se pohybuje od téměř nuly do 15 mg/gram sušených hub. Průměr je asi 3 mg/gram, což je kolem 0,03 procent váhy čerstvých hub. Houby zpravidla v průměru obsahují 90% vody.

Chemie

Hlavní účinné složky lysohlávek jsou psilocybin a psilocin, v menší míře též baeocystin a [nor]baeocystin. Poměr psilocybinu k psilocinu se liší od druhu k druhu. Základní rozdíl mezi nimi je ten, že psilocin je nestálý a při sušení velmi rychle z houby mizí. Psilocybin vydrží mnohem déle (ve vzorku houby starém 115 let bylo nalezeno nepatrné množství). Protože se psilocybin mění bezprostředně po požití na psilocin, jsou obě látky psychoaktivní stejným způsobem.

Molekulová hmotnost psilocybinu je 284,3 a psilocinu 204,3. Z hlediska molekulových vah je tak psilocin přibližně 1,4 krát účinnější (LSD je podle váhy 200 krát silnější než psilocybin). Nebere-li se v úvahu [nor]baeocystin, je vzorec pro výpočet celkové potence následující: (psilocybin) + (1.4 * psilocin) = celková potence v 'psilocybinových jednotkách'

Struktura psilocybinu a psilocinu je:

4-OPO3-DMT (Psilocybin)
(4-fosforyloxy-N, N-dimetyltryptamin)

Působením enzymu alkalické fosfatázy dojde k defosforylaci čili "odkrojení" fosforečné části skeletu psilocybinu, který se pak mění na psilocin.
Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminů (indol C8H7N & etylaminový postranní řetězec). Svojí strukturou jsou podobné přenašeči vzruchu serotoninu. Lysohlávky obsahují také mikroskopické množství DMT, které se však, protože orální podání je neúčinné, nijak neprojevuje.

Test na obsah psilocinu a psilocybinu V současné době neexistuje žádná zkouška, která by u hub nasbíraných přímo v terénu prokázala přítomnost psilocybinu či psilocinu. Existuje však poměrně jednoduchý test, který může provést doma kdokoliv, kdo je obeznámen alespoň trochu s principem papírové chromatografie.

Vzorek houby usušíme, rozmělníme a půlhodinovým protřepáváním necháme vstřebat do malého množství studeného metanolu. Jakmile se pevné částice z rozdrcených hub v metanolu usadí, naneseme na papír tekutinu ze samého vrchu takovým způsobem, aby oblast nanesené skvrny nepřesáhla 2 mm. Potom na nanesenou vrstvu necháme po dobu asi dvou hodin působit butanol nasycený vodou. Čelo rozpouštědla by ve vzdálenosti 7-8 cm od místa nanesené skvrny mělo obsahovat psilocin a psilocybin (pokud byly ve vzorku přítomny). Po vysušení papíru vysoušečem vlasů toto čelo postříkáme nasyceným alkoholickým roztokem p-dimetylaminobenzaldehydu a pak ještě 1 N kyselinou chlorovodíkovou. Jako předtím papír opět vysušíme. Jestliže se objeví načervenalá barva, je psilocybin přítomný. Přítomnost psilocinu prozrazuje modrofialová zóna.

Extrakce psilocybinu

Houby či mycelium (podhoubí) necháme vysušit. Tento důležitý krok musíme vykonat pečlivě, neboť může dojít k velké ztrátě účinných látek. Suché houby nebo mycelium rozdrtíme nebo rozemeleme na prášek. Ten protřepeme v chloroformu a asi 30 minut necháme ustát. Chloroform zfiltrujeme a uschováme pro pozdější recyklaci. Filtrační koláč protřepeme a necháme ustát v acetonu. Aceton zfiltrujeme a také uschováme. Filtrační koláč protřepeme a necháme ustát v metanolu. Metanol zfiltrujeme a odstavíme. Filtrační koláč znovu protřepeme a necháme ustát v metanolu a ten zfiltrujeme a odstavíme. Filtrační koláč ještě jednou protřepeme a necháme ustát v metanolu. Metanol zfiltrujeme a odstavíme. Nyní by už měly být vyextrahovány všechny alkaloidy. Pro kontrolu můžeme provést malou extrakci s částí užívaného kalu a poté reakci s Kellerovým činidlem (ledová kyselina octová, chlorid železnatý a koncetrovaná kyselina sírová). Fialové zabarvení naznačuje, že alkaloidy jsou ve filtračním koláči stále přítomné, a další extrak ce je tak na místě. Filtrační koláč nakonec znehodnotíme a slijeme metanolové extrakty. Metanol odpaříme do sucha, nejlépe ve vakuu, ačkoliv odpařování za nízké teploty můžeme také použít (pomocí horké vodní lázně nebo vysoušeče vlasů). Všechny stopy metanolu musí být odstraněny.

Extrahovaný materiál se uchovává v suché vzduchotěsné nádobě v lednici. Do nádoby můžeme ještě dát sáček se silikagelem k odstranění možné vlhkosti.

Tato metoda poskytuje hrubý extrakt, který obsahuje aktivní tryptaminy vhodné pro většinu účelů. K získání čistého psilocybinu a psilocinu lze extrakt dále chromatografovat přes celulózu atd. Doporučená rozpouštědla jsou n-butanol nasycený vodou a směs n-butanol:kyselina octová:voda v poměru 24:10:10. Jestliže si někdo přeje chromatografovat, měl by se pro získání podrobnějších instrukcí seznámit s příslušnými návody.

Tělesné účinky

Doba, po které se začínají projevovat tělesné účinky při požití psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich požití. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány nějakou dobu v ústech, objeví se první účinky během osmi až deseti minut. Jestliže jsou houby ihned spolknuty, dostane se přes žaludeční stěnu pouze asi polovina účinných látek a trvá třicet až čtyřicet pět minut, než člověk začne něco prožívat.

První znamení, že účinky začínají nastupovat, je bezděčné zívání (obvykle bez ospalosti) a neurčitý pocit neklidu a malátnosti. Někteří lidé mají pocity na zvracení (nauseu), jiní zimnici či slabost v nohou a další se mohou cítit ospalí a schoulit se do klubíčka jako před spaním. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a během půl hodiny bývají vystřídány tělesným uvolněním. Během zážitku má podobně jako u LSD většina lidí rozšířené zorničky a pocit sucha v ústech.

Jak psilocin působí, je stále zcela neznámé. Zdá se, že hlavním jeho účinkem je inhibice serotoninu (5-hydroxytryptamin, 5-HT). Tato hypotéza platí v současné době pro LSD a pravděpodobně i pro psilocybin. Tyto substance jsou mezi sebou zkříženě tolerantní. To napovídá, že obě sloučeniny by mohly účinkovat na základě podobného mechanismu.

Toxicita psilocybinu a psilocinu je nízká. Při pokusech na myších byla dávka psilocybinu bez smrtelných následků zvyšována až do 200 mg na kilogram tělesné váhy (myši začaly umírat až při 250 mg/kg tělesné váhy). Pro přepočet na průměrnou tělesnou váhu člověka (65 kg) šlo o 13 gramů látky, což je více než kilogram čerstvých lysohlávek kopinatých. Poměr ED50:LD50 je podle NIOSH Seznamu toxických účinků 641. Pro srovnání, pro vitamin A je to 9637, pro LSD 4816, pro aspirin 199 a pro nikotin 21.

Účinky psilocybinu mohou být prohloubeny, podá-li se s inhibitorem monoaminooxidásy (MAOI). Prožitek je podle dostupných zpráv téměř dvakrát tak intenzívní. Nejdoporučovanějšími inhibitory MAO jsou harmin a harmalin, které jsou obsaženy v semenech rostliny syrská routa (Peganum harmala). Z lékařského hlediska je takovéto kombinování velice nebezpečné a nedoporučuje se. Jednak proto, že se experimentátor musí před a při zážitku vyhnout některým druhům jídla, a také proto, že dlouhodobé zdravotní následky jsou neznámé.

Existuje jedna zajímavá antropologická teorie. Psilocybinové houby stimulují určitou oblast lidského mozku, nyní nazývanou Brocovo centrum. Tato oblast je přímo zodpovědná za tvorbu řeči. A protože celá naše struktura ega (a tudíž i všechny naše duševní procesy a společenské rituály) je založena na naší schopnosti dorozumívat se komplexním jazykem, stimulace vyvolávaná kouzelnou houbou by mohla být podle této teorie zodpovědná za rozvoj nejranějšího jazyka.

Psychické účinky

Halucinogenní houby, psilocybin a psilocin mohou mít neobvykle hluboké účinky na lidskou mysl. V padesátých a šedesátých letech, v době nejrozsáhlejšího výzkumu látek měnících vědomí, pokusné osoby, kterým byl náhodně podán psilocybin, nebyly většinou v prvních několika hodinách schopny jej rozlišit od LSD a meskalinu. Lidé, kteří s psychedelickými látkami již mají určitou zkušenost, však tvrdí, že psilocybinové houby jim lépe umožní vnímat jejich úzké spojení s přírodou, a často poukazují na to, že jejich zážitek má 'tělesnější' povahu.

Průběh psilocybinové zkušenosti je charakterizován rychlým nástupem projevů rozšířeného vědomí, které trvají kolem dvou hodin. V následujících třech až čtyřech hodinách nastává postupný pokles v prožívání, který vede v obnovení obvyklého vnímání.

Účinky muchomůrek závisí na osobnosti experimentátora, na jejich původu a na velikosti dávky. Projevují se pouze při ústním požití. První známky změněného stavu vědomí se objeví přibližně třicet minut po jejich pozření a jsou obvykle provázeny závratí, třesem a pocity na zvracení. Tyto stavy jsou po určité době vystřídány strnulostí končetin a polospánkem (narkotickým spánkem) trvajícím asi dvě hodiny, při němž se člověk ocitá uprostřed barevných vizí a zároveň intenzívně vnímá všechny zvuky přicházející jak zvenku, tak zevnitř. Vlastní zážitek trvá kolem pěti až šesti hodin.

Kvalita zážitku se od člověka k člověku značně liší. Je závislá na tzv. setu, settingu a na velikosti dávky. Set v sobě zahrnuje vše, co si s sebou každý jedinec nese, strukturu jeho osobnosti i momentální náladu. Setting závisí na prostředí, v němž zážitek probíhá, zda-li se jedná o bezpečné místo či jaké vztahy jsou mezi zúčastněnými.

V roce 1950 se R. Gordon Wasson, bankéř z Wall Streetu, zúčastnil v Mexiku houbového rituálu. Výmluvný popis jeho posvátného opojení by alespoň částečně mohl přiblížit fascinaci, s jakou velké množství lidí pohlíží na psychedelické látky. Následující slova se dají použít pro jakoukoliv z těchto substancí.

"Neexistují přiměřená slova . . ., která by mohla charakterizovat stav, když jste pod vlivem hub. . . Jak popsat člověku, který se narodil slepý, co to znamená vidět? To zejména platí pro tento případ, protože ačkoliv na první pohled vypadá houbou opojený člověk, jako by byl opilý. . . [houba] mu umožní pohlédnout mnohem jasněji, než je našemu smrtelnému oku dopřáno vidět, na jeho život, umožní mu pohybovat se po časové ose do minulosti nebo budoucnosti, a dokonce mu umožní, jak říkají indiáni, poznat boha. Lze jen stěží uvěřit tomu, jak hluboce jsou vaše emoce ovlivněny. Cítíte, že vás spojuje nerozdělitelné pouto s ostatními, jež se s vámi podílejí na posvátném úžasu. . . Všechno, co během této noci spatříte, má panenský nádech: krajina, stavby, řezby, zvířata. Všechno vypadá, jako by to přišlo přímo ze Stvořitelovy dílny, jakoby byl svět na svém počátku. Tato novost všeho vás svou krásou zaplaví a dojme. Zdá se, že to, co se vám přihodí, vás ne nepřirozeně naplní významností, v jejímž světle je řešení každodenních problémů maličkostí. Cokoliv vidíte a slyšíte se jeví jako jedno: hudba na sebe bere ladnou podobu, která dává vizuální tvar jejím harmoniím, a to, co vidíte má vlastnosti hudby - hudby sfér. . . Všechny vaše smysly jsou ovlivněny obdobně: cigareta, kterou příležitostně narušíte napětí noci, voní jako žádná jiná předtím a sklenice obyčejné vody je nekonečně lepší než šampaňské.



Dávkování

Poznámka: Berte prosím túto tabuľku s rezervou, výška obsahu aktívnych látok v hube je závislá od lokality zberu (živiny v pôde), poveternostných podmienok a iného. A navyše je to u každého konzumenta individuálne, plus berte v úvahu aj rýchle získavanie tolerancie voči psilocybínu resp. psilocinu.

  dávkování
množství usušených hub váha usušených hub (g)
ND SD VD ND SD VD
lysohlávka kopinatá 5-10 15-20 30-40 - - -
lysohlávka česká 1-2 3-4 5 a více - - -
lysohlávka modrající 1-2 3-4 5 a více - 2-2,5 -
lysohlávka kubánská 2-3 4-10 20-40 1-2 3-5 10-20
kropenatec lemovaný 5-10 20-40 60-90 3 6 10
kropenatec zvoncovitý 20-30 40-50 70-100 - - -
kropenatec parabolický 140 200 - - - -

ND - nízká dávka, SD - střední dávka, VD - vysoká dávka


Způsoby konzumace

Nejčastější a nejjednodušší způsob konzumace je vzít si houbu do úst, dobře ji rozkousat a pak spolknout. Záleží na každém, zda-li se rozhodne pro čerstvé nebo usušené. Nejlepší jsou čerstvé, chutnají i účinkují lépe. Jejich svěžest výrazným způsobem ovlivňuje prožitek. Zvyšuje se i jejich "božský faktor". Sušení, u něhož nedošlo k překročení teplotní hranice 350C, má sice minimální dopad na obsah požadovaných látek, ale zážitek má jiný charakter.

Časem někteří lidé k přímému požití získají odpor. Většina souhlasí, že lysohlávky, především ty usušené, nikdy nevyhrají žádnou z kulinářských cen. Houbu si proto připravují tak, aby její nepříjemnou chuť alespoň částečně odstranili. V následující části je uvedeno několik oblíbených receptů. Téměř všechny však mají společnou nevýhodu. K úpravě plodnic používají teplo, které snižuje jejich účinnost o 25 až 50 procent. Úbytek psychoaktivních alkaloidů je závislý jednak na použité teplotě a jednak na době, po kterou je jí houba vystavená, čímž je téměř nemožné předpovědět, jak silný bude účinek. Je třeba být opatrný.

Z následujícího stručného přehledu byly vyloučeny všechny návody, které používají mléko nebo mléčné výrobky. Některé zdroje uvádějí, že kalcium a zkvašené mléčné výrobky s psilocybinem navzájem interferují.

Je důležité také vědět, že součástí aztéckého rituálu, při němž se prostřednictvím houby setkávali jeho účastníci s bohem Teonanacatlem, byl předcházející několikadenní půst.

Houbový čaj

Čerstvé nebo sušené plodnice nakrájíme na velmi malé kousky. Ty vhodíme do hrnce ze tří čtvrtin naplněného vodou. Vodu s houbami vaříme asi deset minut. Dalších deset minut ji necháme vychladnout. Čaj přecedíme přes kávový filtr nebo papírový ubrousek. Podáváme jej s ledem. Když necháme houbu ve vodě příliš dlouho, nabyde a zrosolovatí.

Houba s medem a kořením

Sklenici do poloviny naplníme teplou nebo studenou vodou a dáme do ní tři nebo čtyři polévkové lžíce medu. Plodnice rozemeleme v mlýnku na kávu a podle chuti do nich přidáme muškátový oříšek, zázvor apod. Všechno pečlivě promícháme.

Houbové kakao nebo čokoláda

Rozemleté plodnice dáme do vody ohřáté na 40 až 600C. Po pěti minutách přidáme instantní kakao nebo čokoládu. Nápoj můžeme podle chuti dosladit medem.

Houba a jakýkoliv necitrusový džus

Požadované množství plodnic rozmixujeme v jakémkoliv necitrusovém džusu. Džus velmi dobře překrývá nepříjemnou chuť lysohlávek a mixér je navíc rozseká na tak malé kousky, že při pití nepřekážejí. Připravujeme-li tento nápoj ze suchých plodnic, měli bychom je před rozemletím nechat na chvíli v džusu nabobtnat.

Set a setting
soubor faktorů, které mají vliv na sezení s psychedelickými látkami

Tyto dva pojmy by se nejlépe daly do češtiny přeložit jako očekávání a "prostředí". Nejčastěji se používají, když popisujeme rámec interakce člověka a psychedelické látky. Jde o široký komplex nefarmakologických parametrů, působení substance samotné zde necháváme stranou. Těmito pojmy lze popsat ovšem rámec jakékoli situace - žáka, který sedí ve školní třídě, nebo interakci člověka s jakoukoli alkoholovou nebo nealkoholovou drogou.

Měli bychom mít na paměti, že set a setting jsou podstatnou součástí situace a že jakýmikoli chybami vyvoláváme nepředvídatelné problémy a komplikace.

První oblast proměnnýchset - se týká jedince, který do situace vstupuje, druhá oblast setting - toho, co člověka v danou chvíli obklopuje.

Abychom ukázali, jakou sílu má očekávání v našem životě, popíšeme následující experiment. Studenti dostali na starost laboratorní krysy, které byly náhodně rozděleny do dvou skupin. O jedné bylo řečeno, že jsou v ní krysy určené pro vyzkoušení běžného léčiva, a o druhé, že jsou v ní krysy určené pro kosmický výzkum. Studentům nebylo přesně zadáno, jak se mají o kterou skupinu starat. Na konci experimentu se podle řady kritérií zjistilo, že krysy pro vesmír jsou vyspělejší, a že jim tedy byla věnována lepší péče. Studenti vytvořili set, který měl vliv na výsledek pokusu, aniž o tom věděli. Náš set je také ovlivněn všemi informacemi, o kterých víme i o kterých nevíme.

Jak se set a setting projevil v kulturním vývoji? Podle hypotéz z doložených pramenů se domníváme, že šlo původně o situaci, kdy interakce člověka a látky byla zarámována v pevně strukturovaném obřadu. Složení substance bylo tajemstvím a látka sama nebyla tím hlavním, co tvořilo rámec situace. Nemusela totiž být ani použita. Tím hlavním byl obřad, v němž taková látka pomáhala navodit stav, s jehož pomocí bylo možno dosáhnout hodnot, které byly sdíleny daným lidským společenstvím a které zpětně toto společenství tvořily. Tyto zkušenosti byly společné všem, byly kolektivním majetkem těch, kteří spolu žili. Syn byl připravován otcem, aby spolu s ním mohl sdílet zkušenosti předávané předky.

Dnešní doba rezignovala na výše uvedený model a v nejpřijatelnější podobě nabízí model tzv. harm reduction: "Když už berou, tak ať jim to alespoň škodí co nejméně". V kultuře nezbylo ani památky po otevřenosti k léčivým možnostem psychedelických substancí. V současné době nemáme přístup k bohatým zkušenostem s terapeutickým využíváním psychedelických látek, protože bylo ukončeno okolo roku 1974 jejich zařazením do seznamu omamných a psychotropních látek.

Tento text je pokusem o pomoc těm, kteří se rozhodli vyzkoušet psychedelickou substanci. Odráží nejspíše model "nejmenšího možného poškození" (harm reduction). Experimentování s těmito látkami nikomu nedoporučujeme v "prostředí", kde jsou tyto látky ilegální, kde i tento text může být označen za návodný a jako takový stíhán, kde čistota substance není nikdy zaručena, kde nelze nalézt zkušeného průvodce.

Je jen málo situací, které by v sobě měly tolik úskalí a křehkosti, jako je zkušenost provázení někoho v psychedelickém sezení. Bylo by bláhové si myslet, že to zvládne každý, kdo je nám sympatický nebo komu můžeme v běžném životě důvěřovat. Pokud se budeme držet modelu "nejmenšího možného poškození", musíme si uvědomit, co sezení může přinést do života zůčastněných z hlediska jejich dalších vztahů. Dále se budeme zabývat i závažnějšími okolnostmi, jejichž nedodržením bychom vytvořili situaci, v níž je nebezpečí poškození skoro jisté.

Jaké znaky má situace, kterou pokládáme za rizikovou?

z hlediska setu: nízký věk, nejasná, pouze povrchní nebo negativní motivace uživatele. Například "beru z nudy, nebo abych se vyrovnal spolužákům, abych dokázal že se nebojím, abych si (vědomě či nevědomě) něco vyřídil s někým blízkým". Jedním z dalších rizik je i neznalost látky, jejího účinku a čistoty.

z hlediska settingu: "Beru sám nebo v partě, kde všichni berou." "Beru ve společenství, kde to musí zůstat utajeno - ve škole, v rodině, na ulici." Tato situce zahrnuje nutnost účinek látky potlačit. "Beru v prostředí, kde převládá zmatek, konflikt, neuspořádanost, špína." Jakákoli kvalita prostředí podporující úzkost a strach, nebo připomínající nemocniční atmosféru nebo vzbuzující jakékoli negativní pocity může být na závadu. Takové prostředí spouští v psychice něco, co přináší komplikace. Nebezpečí směšování vnějšího a vnitřního a nemožnost oddělení vnitřního procesu a vnějších okolností je na závadu sezení. Nemělo by se očekávat, že ten, kdo si vezme látku, se bude chovat určitým způsobem.

Jaké jsou možné důsledky psychedelického sezení s rizikovými faktory? V takové situaci se nemůže zcela rozvinout to, co látka v psychice aktivuje. Nedokončení vyvolaného procesu může vést k úzkosti nebo projevům, kterým se říká flashback. Jde o znovuobjevení zážitku, nejčastěji některé jeho nepříjemné části, na základě podnětu, který nemusí mít k původní situaci žádný na první pohled zřejmý vztah. Flashback se může objevit i s velkým časovým odstupem několika let. Snaha o ukončení procesu může vést k opakovanému braní těchto látek a nebezpečí vzniku závislosti. A to i na psychedelických látkách, které závislost svou chemickou strukturou nepodporují. Jiné nebezpečí je v přechodu na látky, které vyvolávají vždy stálou odpověď a které jsou z hlediska návyku velmi nebezpečné. Jde o látky, jako je např. heroin, pervitin či kokain, o nichž zde ale v souvislosti setu a settingu nemluvíme.

Jaké jsou znaky dobrého setu a settingu?

Předpokladem by měla být zkušenost mimořádného stavu vědomí navozená jiným způsobem, například holotropním dýcháním, hypnózou, floatingem, bubnováním, pobytem ve sweat lodge. Nejlepší motivací je potřeba zkoumat hlouběji sama sebe nebo prohloubení zkušenosti, kterou známe z jiných metod.

Důležitá je role průvodců sezením. V ideálním případě by mělo jít o dvojici, nejlépe muže a ženu. Měli by to být osoby, ke kterým máme důvěru, dlouho je známe, nejsme s nikým z nich v partnerském vztahu ani v něm být nechceme. Průvodci by měli mít zkušenost s mimořádnými stavy vědomí a vlastní zkušenost se substancí, se kterou se chystáte pracovat.

Při sezení jsou všechny projevy považovány za součást vnitřního procesu a nesmí se na ně proto reagovat jako by patřily do reality. I z toho důvodu doporučujeme při prvních sezeních ponechat oči spíše zavázané nebo zavřené, abychom nesměšovali to, co se děje uvnitř a co se děje vně. Agresivní a sexuální pocity jsou dovoleny jako vnitřní zkušenost nikoli jako meziosobní výměna. V tomto duchu by sezení nikdy nemělo být úvodem k sexuálnímu sbližování. Výjimkou je situace, kdy jde o partnery, z nichž každý má již předchozí zkušenost se substancí. Podmínkou pak je, aby dokázali o situaci předem diskutovat a vytvořit si pravidlo pro přibližování a pravidlo pro nesouhlas s přibližováním. Přesto je sexuální sblížení doporučováno až v druhé části sezení, aby se nepřekryla důležitá vynořující se témata.

Každé sezení musí předcházet jasná domluva s průvodci. Měli bychom mít možnost o všech očekáváných zážitcích ze sezení volně diskutovat se svými průvodci. Mluvení při sezení je lépe strukturovat tak, abychom jím zbytečně nespotřebovali potenciál sezení. Nejlepší je domluvit se na tom, že budeme každých 30 minut tázáni na to, co se právě děje. Naše odpověď by měla být krátká a měla by sloužit spíše jako pomůcka pro zapamatování a znovuvybavení naší zkušenosti.

Zpracování materiálu ze sezení je považováno za zásadní faktor. Je důležité mluvit co nejdříve po sezení s průvodci. Ihned po té je dobré udělat si poznámky. Důležitá je možnost kontaktu po sezení, a to během dnů i týdnů, kdy se stále mohou vynořovat důležité části materiálu.

Sezení obvykle otevírá základní otázky, jako např. kdo jsem, co je to vlastně realita, jaký je smysl našeho života na této planetě. Mohou se objevit traumatické životní situace a životní konflikty, nedokončené interpersonální situace zvláště s blízkými lidmi, rozloučení s těmi, kteří již nežijí.

Důležité je také správné načasování. Měli bychom uvážit v jaké jsme životní situaci. Sezení může prohloubit poznání sebe sama, ale v nestabilní situaci může změnit mozaiku celého života. Měli bychom zvážit, zda jsme na takovou změnu připraveni. Nikdy nebo téměř nikdy nelze vyloučit riziko toho, že se nacházíme v nestabilní nebo neuzavřené situaci a že o tom nevíme. To není samo o sobě chybou, musíme jen s obtížemi, které se mohou vynořit, zacházet jako s něčím, co je zásadně pozitivní, s čím je třeba dále pracovat. Odborná pomoc je někdy nezbytná a není proč se jí vyhýbat. Péči, která by vám mohla být nabídnuta některými odborníky a kterou považujete za nepřijatelnou, můžete odmítnout. Na krizových odděleních, jako je například Kontaktní centrum nebo RIAPS, dostanete přiměřenější péči i výběr z nabídek dalších možností.

Vhodný prostor pro sezení by měl být jednoduchý, estetický, měl by umožňovat kontakt s přírodou (rostlina, pohled z okna na les atd.). Klid a nerušenost je podmínkou a je třeba udělat vše pro jejich dodržení. Sezení v přírodě daleko od lidí může přinést důležité kvality.

Prostor by měl být uspořádán tak, aby v něm bylo možno sedět nebo ležet. Důležitý je "střed" prostoru, který můžeme nazývat oltářem. Ten by měl být místem, kudy může vstoupit něco vyššího, než jsme my sami, a co nemusíme umět předem pojmenovat.

Předpokládá se, že součástí uspořádání sezení může být poslech hudby. Na jejím výběru se můžeme předem podílet, ale co se bude hrát je na rozhodnutí průvodců.

Každá substance má svoji denní nebo noční dobu a každý člověk je z hlediska svého biologického rytmu jinak na denní nebo noční práci vyladěn. Začít s východem slunce po probuzení může být jinak prospěšné než skončit sezení večer a usnout.

Před i po sezení bychom se měli držet těchto zásad: zklidnění rytmu života, omezení příjmu masa, alkoholu, nikotinu; půst nejméně 6 hodin před sezením je podmínkou potřebnou pro fyzickou a duševní očistu. Důležité je obrátit co nejvíce pozornost dovnitř sebe sama - meditace, procházky přírodou jsou tím nejjednodušším, co lze udělat. Alespoň jeden den po sezení bychom měli být v klidu, nemít nic důležitého na práci. Neměli bychom řídit motorová vozidla ani vykonávat práci vyžadující odpovědnou pozornost.

Sezení by mělo mít jasný začátek, rituál přijetí substance, pro některé lidi je důležitá modlitba. Modlitba je vyjádření toho, co si v dané chvíli uvědomujeme jako hlas svého srdce. Měla by mít pozitivní ladění, měla by být spojena s tím, co sobě a druhým přejeme opravdu dobrého ze srdce. Měla by vymezovat rámec situace, měla by vyjadřovat přání, abychom nebyli rušeni negativními okolnostmi, které do našeho sezení nepatří.

Několik doporučení na konec

Dávka: doporučuje se začít s nižšími.

Kombinace látek: jsou předmětem zkoumání zkušenějších a pro začátek je nelze doporučit.

Přídavky látky v průběhu sezení: mají být vždy předem domluveny s průvodci a vždy pod jejich kontrolou. Substance by během sezení neměly být volně dosažitelné.

Zakončení sezení: měla by být jistota, že je vše dokončeno, pokud se něco samo připomíná, je "teď a tady" nejlepší příležitost na zpracování. Nezapomínat na to, co se ohlašuje v těle - tlaky, napětí, bolesti. Někdy stačí citlivý protitlak. I neprofesionální masáž je vždy pomocí.

Substance je vstupenka na cestu tam a zase zpátky: To, co při sezení prožíváte, není možno zaměnit s realitou vašeho života, ale můžete si to do svého života zpátky přinést a svůj život tím obohatit.

Intervaly mezi sezeními: Nelze doporučit intervaly kratší, než je doba, za kterou dokážeme zpracovat materiál, který se vynořil. Z toho vyplývá, že interval je individuální, ale nemělo by to být častěji něž několikrát za rok.

Opakování sezení: pokud není důvod, není nutné. Psychedelickou zkušenost můžete mít, i když máte jenom jedno sezení za život.

© Rastafa programming & webdesign

Žádné komentáře